ZAMYŠLENÍ NA 4. VELIKONOČNÍ NEDĚLI: „CO MÁME DĚLAT, BRATŘI?“

Když jsem křtem prošel přes bránu, kterou je Kristus, dostal jsem dar Ducha a můj život se naplnil vším potřebným do takové míry, že

se žalmistou neustále opakuji: „…nic mi nechybí!“ Byl jsem bloudící ovce, ale vrátil jsem se k pastýři a strážci mé duše, k milovanému Ježíši.

Toto se stalo a mým celoživotním úkolem je dělat vše pro to, aby to tak zůstalo.

Co však v takovém případě, kdy uvedené pravdy už v mém životě nejsou vidět, když mě pohltily starosti, nemoci, nedostatek…, když jsem se ztratil? Bohu díky, vždy je cesta nápravy. Je třeba odmítnout procházení jinými branami (například reiki, magie, horoskopy) a vedení, které nám nabízejí zloději a lupiči (například věštkyně, podivní léčitelé, někteří politici), a znovu se vrátit k pastýři a strážci našich duší. Jak? Pokáním a znovupřijetím daru Ducha Svatého.

Pokud nevíš, jak to udělat, jdi za svým knězem. Požádej ho, aby tě provedl cestou pokání a nového naplnění Božím Duchem. Najdi si pak ve farnosti skupinu, která se pravidelně setkává při čtení Písma a k modlitbě. Pokud taková není, oslov pár přátel a začni to dělat s nimi.

Všimni si nuzných kolem sebe (například vícedětné rodiny) a hledej způsoby, jak jim pomoci – ne ze svého přebytku, ale tím, že jim dáš něco z toho, co potřebuješ pro sebe (čas, věci, peníze…).

Uvidíš, že pokud poslechneš, brzy nebudeš mít žádný čas na dělání zla. „Žijte duchovně a nebudete splňovat žádosti těla“ (Gal 5, 16).