ZAMYŠLENÍ NA 3. VELIKONOČNÍ NEDĚLI: HYMNUS VYKOUPENÝCH

6. 5. 2019

„Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých“ (1 Kor 15, 17ab. 20a).

I když souvislost žalmu a prvního čtení je na první pohled zřejmá – vysvobození apoštolů z vězení a propuštění veleradou -, oslovila mě dnes jaksi více souvislost mezi žalmem a Petrem z dnešního evangelia. Pokud jsi někdy někomu ublížil, možná i nechtěně, jistě znáš pocit obavy ze setkání s tím člověkem. Myslím si, že i Petrovi kdesi vzadu v hlavě stále blikalo, co že mu Ježíš řekne, až budou jednou spolu. Jestli nevytáhne to, jak ho zapřel, jestli mu za to nevyčistí žaludek. Ale Ježíš je jiný než my – nezaměřuje se na selhání, ale čeká od Petra vyznání lásky. A po události, o níž dnes v druhé části evangelia čteme, si možná i Petr zpíval: „Budu tě, Pane, oslavovat, že jsi mě vysvobodil“ (Ž 30, 2).

A toto mě přivádí k další souvislosti – tentokrát s čtením z Knihy zjevení. Obsahuje text, který se nazývá hymnus vykoupených: „Hoden je Beránek, který byl zabit, přijmout moc, bohatství a moudrost, sílu, čest, slávu a dobrořečení“ (Zj 5, 12). Přečti si k tomu ještě předešlé verše (4, 11 a 5, 9-10) a budeš mít celý hymnus. Apoštolové jsou natěšení, žalmista zpívá o vysvobození, Jan poslouchá hymnus vykoupených, Petr se raduje, že může milovat Ježíše. Samé skvělé zprávy, které i nám dnes mohou dát mnoho důvodů pro radost a zpěv.

Proč? Neboť my jsme také vykoupeni. I ty. Ježíš i pro tebe zemřel na kříži a vstal z mrtvých. I od tebe – jako od Petra – nežádá nic, jen vyznání lásky. A věrnost této lásce. Ochotu vstát při selhání. Pokání. A radostný zpěv… Dokonce tanec: „Můj nářek jsi obrátil na tanec“ (Ž 30, 12a).

Vím, svět nás zve k jiným radovánkám: „Jezme a pijme, neboť zítra zemřeme“ (1 Kor 15, 32). Nebo nám předhazuje před oči naše chyby a selhání a vyčítá nám, jak se můžeme radovat, když jsme tolikrát selhali. Nedejme se oklamat. Naše radost nevyplývá z toho, že jsme skvělí (protože nejsme), ale z toho, že jsme vykoupeni, osvobození, že Bůh nás miluje.

Pokud tě přece jen ovládají výčitky či zklamání více než radost, přečti si toto: Legenda říká, že jednou přišel ďábel k Bohu a říká mu: „Bože, já tě nechápu. Lidé tě stále urážejí, a ty jim stále odpouštíš. Já jsem tě urazil jen jednou, ale mně nechceš odpustit. Proč? „A Bůh odpověděl:“ A přišel jsi někdy a řekl: ‚Lituji, odpusť‘?“

Jsi povolán zpívat hymnus vykoupených. Stačí vyznání lítosti a lásky, „aby ti má duše zpívala a už nikdy neutichla. Pane, Bože můj, navěky tě chci velebit“ (Ž 30, 13).

Zpět