ZAMYŠLENÍ NA 14. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: ÚŽAS

11. 7. 2017

„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

V jedné moudré knize jsem četl, že když Bůh všechno stvořil, tak sedmého dne žasl nad svým dílem. Jeho odpočinkem byl úžas, protože „to bylo velmi dobré“ (1 Mojž 1,31). Napadlo mě to v souvislosti s Ježíšovým pozváním v dnešním evangeliu vzít na sebe jeho jho, abychom tak nalezli odpočinek. Abychom se také my, jako Bůh, mohli zastavit a žasnout nad dílem, které vykonal a stále koná (i našima rukama). V tom je v podstatě i význam slavení neděle – obdivujeme Boha, který „učinil podivuhodné věci“ (Ž 98,1).

Sám Ježíš je nám příkladem takového úžasu – dnes jsme slyšeli, že velebil Otce. Co jiného je to, než úžas nad tím, jak skvěle Bůh vše zařídil? Možná pro člověka nečekaně, nelogicky – vždyť kdo z nás by šel za tím nejmenším, nejslabším, nejméně významným, a žádal by ho, aby pro nás něco učinil? A přesně to udělal Bůh – vyvolil si nás, své nepřátele, slabé a hříšné lidi, abychom v jeho jménu konali dílo hlásání spásy. Není to důvod k úžasu? A k vděčnosti? A Ježíš jako člověk se právě z toho raduje a zvelebuje Otce – který „tyto věci skryl před moudrými a chytrými a odhalil je maličkým“ (Mt 11,25).

Prorok Zachariáš to viděl svým prorockým zrakem a vyzýval lidi k jásotu (Zach 9,9). Viděl totiž, že Bůh vykoná veliké věci. Vlastně je vybízel jásat ve víře, že to, co Bůh přislíbil, se jednou také stane. Proč je to důvodem k jásotu i pro nás? Protože my jsme svědky naplnění Božích příslibů. Dal „nám mocného Spasitele z rodu Davida…“ (Lk 1,69).

Jak vnímáš své postavení v církvi, ve světě? Cítíš se maličký, bezvýznamný, bezmocný? Buď si jistý, že právě takového si tě Bůh vyvolil, abys byl hlasatelem radostné zvěsti vykoupení – tím, jak žiješ: věrnou poslušností Božím příkazům, každodenním spoléháním na jeho pomoc, zpěvem žalmů, hymnů a duchovních písní (srov. Kol 3,16)… Bůh žije uprostřed maličkých, jim byla určena zaslíbení spásy a věčného života.

Odpočívat znamená žasnout. Žádné dolce far niente – sladké nicnedělání. Ale úžas nad láskou Boha k tobě. Pros Božího Ducha, aby tento úžas v tobě vzbuzoval.

Zpět