Zamyšlení k 7. neděli velikonoční

23.5.2020

Příprava na seslání Ducha svatého

Dnešní první čtení začalo zmínkou o Ježíšově nanebevstoupení, které nastalo čtyřicátý den po jeho vzkříšení. Co ale vlastně víme o tom, kam Ježíš odešel a jak se to týká cíle našeho života. Už ve čtvrtek, když byla slavnost Nanebevstoupení Páně, jsem zmínil skutečný příběh o chlapci, který se ocitl v nebi. Tak ho na úvod ještě zopakuji těm, kdo tu nebyli.

Aby Pán Bůh posílil naši víru, občas umožní, aby někdo z lidí získal zkušenost, která potvrzuje, co je pro nás na věčnosti připraveno. O tomto příběhu byla nejprve napsána kniha a pak vnikl i film s názvem „Nebe existuje“. Jeden malý chlapec během operace navštívil nebe. Pak mluvil třeba o tom, jaké jsou tam všechny barvy mnohem jasnější než na zemi a jak krásně mu zpívali andělé. Ale když chtěl, aby zazpívali jeho oblíbený song, tak se rozesmáli. Také mohl sedět pánu Ježíši na klíně. Pak mě pobavilo, když si před jeho starší sestrou dva kluci dělali legraci z toho, že prý její bratr seděl Ježíšovi na klíně. Ta je za to oba praštila do nosu. Maminka ji pak doma napomínala: Ježíš nám přece říkal, že máme umět nastavit druhou tvář. Dcerka na to: Však oni ji taky nastavili.

Zajímavé bylo, když chlapec mluvil o tom, že v nebi potkal dědečka, kterého už na zemi nezažil. Když mu táta dal jeho fotku, tak ho nepoznal. Jenže jakmile mu ukázal fotku za mlada, hned ukázal, že to je on. A pak řekl, že v nebi jsou všichni mladí. Mamince zase řekl, že v nebi potkal sestřičku, která nemá jméno. Když máma nechápala, o čem mluví, popsal jí, jak ho sestřička pořád objímala a řekla mu, že umřela mamince v bříšku. Oba rodiče si uvědomili, že dítě, které jim zemřelo před tím, než se mělo narodit, mají v nebi a že by mu měli dát jméno.

Samozřejmě, že nezávisle na filmu je pravým důvodem naděje na nebeské království to, že Pán Ježíš sám tu cestu do nebe prošel a nám ji přišel ukázat. Další část četby ze Skutků apoštolů ale mluví o tom, jak dát Bohu možnost, aby nám na té cestě do Božího království pomáhal. Apoštolové po Ježíšově nanebevstoupení se po dalších devět dnů vytrvale scházeli k modlitbám a očekávali, že Ježíš splní, co jim slíbil, tedy že je nenechá samotné a sešle jim svého Ducha. To se také desátého dne stalo.

Tady máme příklad i pro náš křesťanský život. Důkladnou připravenost pro působení Ducha svatého a jeho dary v nás může způsobit jedině intenzivní modlitba, jak se to potvrdilo u apoštolů. Největší přínos k oslavě seslání Ducha svatého příští neděli bude, když se podaří obnovit nebo prohloubit naši vlastní otevřenost pro tuto moc přicházející od Boha. Dokážeme ale jako apoštolové každý den se s tímto úmyslem nějak intenzivně modlit? Jak k tomu využíváme třeba svatodušní novénu, která probíhá od slavnosti Ježíšova nanebevstoupení?

Vrcholem pak má být svatodušní vigilie všude tam, kde se bude v sobotu večer konat. Součástí této vigilie je obnova svátosti biřmování, tedy obnova působení Ducha svatého v našem životě. Proto bych rád pozval všechny zájemce v sobotu večer do Vracova k takové intenzivnější modlitbě za to, abychom mohli být nově naplněni Duchem svatým.

Pro duchovní přípravu, která tomu má předcházet, je charakteristická ještě jedna důležitá věc. Z knihy Skutky apoštolské víme, že během modliteb před sesláním Ducha svatého byli apoštolové těch deset dní shromážděni kolem Panny Marie. Podobně i my můžeme očekávat nové Boží milosti a dary, když budeme mít Pannu Marii při svých modlitbách ve svém středu. Letos se navíc svatodušní novéna kryje s posledním májovým týdnem.

Také májové pobožnosti jsou pěknou příležitostí, jak se ve spojení s Matkou Boží otevírat Božímu Duchu. Právě její otevřenost pro Božího Ducha umožnila, aby se začaly dít veliké věci důležité pro naši spásu. Ona nám proto také chce zprostředkovat působení Ducha svatého, aby se veliké věci mohli dít i v našich životech. Matka přece chce pro své děti jen to nejlepší, ale ani nejlepší matka nemůže dát svým dětem to, o co ony nestojí a na co nedbají.

Skrze Marii Duch svatý vykonal nejpodivuhodnější dílo, když v jejím lůně došlo ke vtělení Božího Syna. Ona je proto pro apoštoly i pro celou církev nejlepší učitelkou v tom, jak umožnit Božímu Duchu, aby se v našem životě projevila jeho moc. Jenže kdo neprosí a neočekává žádné nové milosti a dary Ducha svatého, taky nic nedostane. Příležitostí, jak se otevírat a připravovat pro působení Ducha svatého snad máme dost, jen si na ně udělat čas. Možná k tomu ale ještě mnozí potřebujeme více objevit, jak velmi Bůh touží zahrnout nás svými dary na té cestě, po které nás chce vést k sobě do nebe.

P. Josef Zelinka

Zpět na titulní stránku