Všechno má svůj začátek a konec. Jen nám někdy dělá problém, se s tím vyrovnat. Obzvláště, jde-li o člověka, který se nám líbí, kterého máme rádi, se kterým se rádi vidíme. Zvykli jsme si na něj a teď, abychom si zas zvykali na dalšího. Jenže on je služebník. Sliboval arcibiskupovi poslušnost. A není na něm rozhodovat kde bude sloužit, to posuzují ti, kteří ví o situaci a potřebách v celé arcidiecézi. A jaký bude ten co přijde? V každém případě pro něj, začátek nebude mít lehký. Proč? Protože bude srovnáván s tím, který odchází po 16. červenci 2006. Přišel k nám před sedmi lety z Milotic. Jak vypadala farnost, kostel, fara při jeho příchodu? Faru jsme už druhý rok opravovali. Nebylo ministrantů, strýček kostelník více než osmdesátiletý, obětavý, ale co naděláte s tělem, které už nechce sloužit? Za sociální zařízení vedle kostela, jsme se styděli, byl div, že samo ještě nespadlo. Stodoly na farním dvoře se věkem pomalu ale jistě rozpadaly. Kostel vlhký do více než dvou metrů. Kostelní zahradě jen s velkým nadhledem se dalo říkat zahrada. Jaké změny jsem si první všimnul sám? Že je nějak moc ministrantů kolem oltáře, ba dokonce dva, někdy tři i čtyři dospělí.
Postupně to začalo: opravy kostela uvnitř,
zvenku, opravy kapliček sv. Jana, sv. Anny. Když při poradách s ekonomickou
radou nám ukazoval, co kde bude, jaké má představy, obdivoval jsem, jak věděl
přesně, co kde bude, měl jsem dojem, že on to snad vidí hotové, staré sociální
zařízení zmizelo, stavěla se zídka. Na farním dvoře se vyřezávaly sochy sv. Urbana
a sv. Huberta. Taky se pracovalo na kapličkách křížové cesty. Opravoval se
kostel, maloval se uvnitř, nedělní mše sv. byly slouženy na farním dvoře.
Každých čtrnáct dnů slouží mši sv. „Na domečku“ pro důchodce na DPS, tedy Domě
pečovatelských služeb. Jednou za měsíc objíždí nemocné a zaopatřuje je,
tedy zpovídá a podává Tělo Páně. Prostor vedle kostela je otevřen (pamatujete
si ještě, že tam byly zdi a plechové dveře z obou stran? A že se vlastně začal
objevovat nový pohled na kostel z jižní strany?), na levé straně vedle fary je
postavena zídka, před něj opravená socha Spasitele, kapličky křížové cesty
dostávají vitráže, prostor kolem je upraven, zaseta tráva, získává grant od
tabákového koncernu Philip Morisu ve výši 55 tisíc korun, na meditační koutek. Dnes
je radost se procházet kolem kostela a fary. Spolu s Měs.úřadem je postaveno
nové veřejné sociální zařízení.
Na
farním dvoře opět pracují sochaři na dubových sochách Svaté Rodiny, mladého
Ježíše, upravuje se prostranství na farním dvoře, staví se pavilon, na různá
posezení, pro farní radu, scholu, či jen tak na posezení a pokochání se. I fara
je otevřena všem lidem dobré vůle. Sám jsem patřil k těm co nebyli moc nadšeni,
že bude volný přístup do prostor kolem kostela a fary, moje obavy se
nenaplnily, zatím vše je v pořádku, nepoškozeno. Źe jen chválím? Ale kdepak, je
to jen výčet toho co náš duchovní správce u nás vykonal za sedm let. Samozřejmě
že ne sám, spolu s farníky a všemi kdo chtěli přiložit ruku k dílu. Měl jsem
štěstí, že jsem jej viděl (nejen já) tvrdě manuálně pracovat a samozřejmě to
doložím fotkami. Abych nezapomněl – postaral se o postavení misijního kříže
před kostelem v červnu r. 2005 a v prosinci druhý dubový kříž před domem paní
Škarecké. Mezi těmito aktivitami, aby se nenudil dělal zájezdy na poutní místa
do Čech s mladými rodinami, s mládežníky na tábory. V září r. 2004 pouť do
Padovy, Říma a Assisi. Vozil důchodce i mládežníky do své rodné vísky na
Slovenské Oravě a protože byl kaplanem pro mládež kyjovského děkanátu, byl
iniciátorem a slavil s nimi křesťanského Silvestra, bez alkoholu. Pořádal farní
plesy pro manžele. V červnu 2005 uspořádal po skoro sedmdesáti letech u nás
misie, aby je zopakoval po roce. K tomu veškeré povinnosti duchovního správce
farnosti a ne jedné, ale dvou, druhou měl ve Vlkoši. Jsem přesvědčen, že s
tímto výčtem (který zdaleka není úplný) budou souhlasit všichni, kdo s ním
přišli do styku. Takový je náš (zatím) duchovní správce o. Anton Kasan. Patří
mu za veškerou jeho práci ve Vracově, Vlkoši, Kelčanech i Skoronicích naše
upřímné Pán Bůh zaplať. Ať Bůh žehná jeho práci na novém působišti.
